Vítej poutníku

Daraijin Blog

Srpen 2015

Modrý vlk

9. srpna 2015 v 23:19 | Daraija |  Kdo jsem
To že nerada píši o svém soukromí stále platí, ale po zveřejnění Žabího žalmu přišla v mém životě velká změna... a já mám pocit, že tenhle příběh nemůžu nechat bez správného konce...

Čarodějnice mají podle pověstí obcovat s ďáblem a všemi možnými i nemožnými démony... že čarodějnice nemá s ďáblem nic společného, asi není třeba říkat, ale pravdou je, že většina z nás zná peklo velmi dobře. Já osobně, jsem jím kráčela rok... Zažila jsem pád na dno i zoufalství, když se marně snažíte najít cestu zpátky nahoru, ale kolem vás je jen tma. Vím jak pád bolí, jak dlouho se hojí potlučená duše a srdce, které žalem puklo...

Dlouho jsem měla pocit, že nic krom temnoty už nepříjde... že mě čeká jen bolest a prázdnota. Ale Bohové se na mě už nejspíš nemohli dívat, protože při jedné meditaci, přišla vize...

Seděla jsem kdesi uprostřed ničeho, kolem mě byla jen černočerná tma. Najednou se v dáli předemnou objevila postava. Byla to žena, krásná žena s dlouhými havraními vlasy, které jí jako šat zakrývaly nahé tělo. Kráčela přímo ke mě a na tváři jí hrál lehký úsměv. Poklekla přede mnou a položila mi ruku na rameno, ačkoli se její rty vůbec nepohnuly, kolem se rozezněl její zvučný hlas: "Přichází k tobě vlk, přivítej ho, přivítej vlka."
Znovu se na mě usmála a beze slova vysvětlení se otočila a odešla. Nerozuměla jsem jejím slovům a ani jsem nad tím neměla čas přemýšlet, protože sotva žena zmizela v černotě, vynořila se na stejném místě postava druhá. Když se přiblížila, uvědomila jsem si, že je to muž. Měl velmi mohutně stavěné tělo, které se lesklo bronzovým opálením. Jak ke mě přicházel dlouhé vlny zlatých vlasů se mu lehce otíraly o nahé tělo. Vousy měl dlouhé a spletené na konci v mohutný cop, který sahal až k pupíku. Když ke mě přistoupil, taktéž poklekl, ale nedotkl se mě, ruce nechal položené na pokrčeném koleni a jen se na mě díval.
Po chvilce se kolem nás opět rozezněla slova, která vycházela z jeho pevně semknutých rtů.
"Přichází k tobě vlk, přivítej ho. Přivítej modrého vlka."
Pokynul hlavou a zmizel stejně ladně jako se objevil.

Když jsem se z meditace probrala, dlouho jsem přemýtala, co může symbolizovat vlk a proč je proboha modrý. Snad týden jsem se snažila poselství rozluštit, ale stále se mi to nedařilo...
Až jednou jsem zapnula počítač a na obrazovce vyskočilo malé okénko, kde se psalo, že BlueWolf je online... vytřeštila jsem oči a nechápala. Nechtěla jsem si připustit, že by se poselství mohlo týkat kamaráda, kterého znám několik let a ještě nikdy jsem ho neviděla naživo.
Ale bohové dobře věděli, proč mám modrého vlka přivítat...
Nevím jestli to byl osud, božský záměr nebo jen stará dobrá náhoda, ale nakonec jsem se s Modrým vlkem setkala a můj život nabral úplně jiný směr...

I kdyžd jsem věděla, že mám vlka přivítat, realita byla přecejen o něco složitější... A tak se ve mě během našeho randění odehrávala bitva. Nemilosrdný boj, kdy se rozum snažil všemi silami ochránit už tak dost zraněné srdce.
Ale i přes drama, které jsem prožívala, začali být dny pod vlivem Modrého vlka prozářené světlem. Jako by mi hodil lano a já pomalu šplhala zpátky na hladinu.
Ale minulost je jako závaží na vaší noze, co se vás stála snaží strnhout dolů. Vždy když jsem se dostala trochu víš, vynořila se ozvěna minulosti a přidala další závaží a další a další... Ale já lezla dál, občas jsem sice zklouzla o kousek dolů, ale pořád jsem se držela a pomalu postupovala víš, zatímco mi Modrý vlk držel lano a natahoval tlapku ke mě.

Není snadné dovolit si znovu milovat, když vám srdce ještě krvácí ze ztráty jiné lásky. Měla jsem strach... strach, že když se znovu zamiluju, znovu zažiju ukrutnou bolest ztráty, a zároveň jsem se bála, že tím svou ztracenou lásku zradím...

A tak jsem se prala sama se sebou, s minulostí, s pocitem viny a s bolestí, která nikdy zcela neodezněla... prala jsem se a často jsem to málem vzdala, ale Modrý vlk mi to naštěstí nedovolil. Uchopil lano pevně oběma packama a zatáhl. A já se najednou ocitla nad hladinou přitisknutá k hřejivé kráse jeho modrého kožichu. I když přicházely další vlny bolesti, ocenán už mě zpátky do pekla nestáhl, nemohl, držela jsem se pevně kožichu svého vlka a nechala se jím odvést dál na pevninu...

A můj život nabral nový, krásný směr. Přivítat Modrého vlka, bylo mým požehnáním....


81. díl - Osobní energie a Kniha Stínů

6. srpna 2015 v 19:31 | Daraija |  Youtube seriál Čarodějnictví v praxi
V tomto díle vám předám několik nápadů a inspirace jak vtisknout Knize Stínů vlastní energii.