Vítej poutníku

Daraijin Blog

Leden 2015

Magická terminologie

27. ledna 2015 v 12:39 | Daraija |  Stránky Knihy Stínů
Rituál je určitý druh kouzla(ovšem nemusí to být nutně kouzlo, často se jedná i o obřad sloužící k uctění svátků) všeobecně platí, že při rituálu pracujeme v kruhu a používáme rituální pomůcky.
Zaříkávání znamená zformulovat přání do slov a využít tak jejich energie. Využíváme ho jak při rituálech tak jako samostatné kouzlo. Zaříkávání dále ještě dělíme na zaklínadla a proklínadla. Základním rozdílem je, že zaklínadlo není všeobecně špatné, proklínadlo oproti tomu slouží k poškození osoby či věci.
Vzývání- je druh zaříkávání či rituálu, při kterém se dožadujeme přítomnosti určité energie, ať už božstva či živlů.
Očištění- se provádí u osob i předmětů. Jde o "umytí" negativní energie, která se na předmět či osobu zachytila.
Posvěcení- znamená v případě magických pomůcek nasměrování jejich energie k rituálním účelům a v případě amuletů jde o aktivaci ochranného či jiného kouzla, jež amulet sváže s danou osobou či účelem.
Zasvěcení- je v našem světě přijetí do společnosti. Stanete se součástí našeho světa a magie k vám napevno přilne.
Začarování- používá se na předměty, aby plnili určitý účel. Velmi podobné s posvěcením, v tomto případě nejde o rituální pomůcky či amulety, ale o jakékoli předměty.
Očarování- naprosto stejný úkon, jen provedený na živém tvoru, nejčastěji člověku
Posedlost- stav, kdy se do našeho vědomí dostala druhá negativní síla. Démon či duch.
Aktivace- znamená probuzení kouzla k životu, spuštění kouzla ukrytého v amuletu...

zdroj: Daraja (Škola magie a čarodějnictví, lekce 12.)

60.díl : Očista magických pomůcek

23. ledna 2015 v 16:24 | Daraija |  Youtube seriál Čarodějnictví v praxi
V tomto díle si povíme něco o obecné očistě magických pomůcek, kterou je vhodné provést právě v tomto období okolo Imbolcu.


Kolo roku

21. ledna 2015 v 12:34 | Daraija |  Stránky Knihy Stínů
Pojem Kolo roku je označení pro Wiccanské svátky, se kterými se během roku setkáme. Je úzce spojený s přírodními cykly, především se střídáním ročních období. Ve wiccanské tradici se tento proces vypráví v příběhu o bohu a bohyni.
Wiccanské svátky se dají rozdělit do dvou skupin: malé sabaty, kam patří rovnodennosti a slunovraty, a velké sabaty, kam spadají ostatní svátky…

Vše začíná Zimním slunovratem (21. 12.), tento den Bohyně porodí syna, mladé slunce, země se začíná blížit k jaru. Jako ostatní svátky, nese i Zimní slunovrat mnoho jmen, nejrozšířenějším je asi Yule. Je to den, který by se dal nazvat také čarodějnými Vánocemi. Symbolem slunce je pozlacené jmelí, které se zavěšuje ke stropu, nebo nad práh dveří. Dříve se pod ním lidé milovali, aby uctili narození slunce, dnes se pod ním pouze líbáme. Dalším zvykem je zdobení stromku, původně šlo o jabloň, zdobila se ořechy (symbol moudrosti) a jablky (symbol plodnosti a nového života).


Imbolc (2.2.) je prvním z velkých sabatů Někdy se označuje jako slavnost světel a to proto, že se v noci zapalují ohně, které mají zahnat zimu a přivítat jaro. Protože jde o první velký sabat roku, je tradicí se tento den zasvěcovat. Jednou z tradic je také vázání panenek ze slámy, kterým se na nohu přiváže silný klacek (symbol muže). Tyto panny mají představovat nevinnost probouzející se země, bohyně se v nich znovuzrodila a je připravena na další život. Panny se v průběhu rituálu obřadně spálí, jako obětina k přilákání jara. Z jejich popele se pak ráno věští budoucnost. Zvykem je také lít jako obětinu mléko, které symbolizuje plodnost, kterou jaro přinese.


Ostara 21.3. je vlastně jarní rovnodennost. Bůh zesílil a bohyně omládla. V den, kdy jsou si oba rovni, nalezli svou mladou lásku. Oba se připravují na den, kdy ji spečení sňatkem. Tento den vítáme jaro a těšíme se ze dnů plodnosti, které přinese. Barvíme a zaklínáme vajíčka. Skáčeme přes oheň a zdobíme domy a zahrady soškami zajíců, jež nám připomínají plodnost země.
Beltaine- 30.4.-1.5. - Bůh a Bohyně se tento den snoubí. Nazýváme ho proto Velkou svatbou. Při tomto posvátném obřadu spojí své duše a těla. Počnou syna. Tento den je oslavou života, který vzniká v lůně Bohyně. Přeje všem milencům a těm kdo hledají lásku. Slaví se až do rána. Peče se tradiční sabatový koláč ze sedmi vajec, sedmi druhů obilí a sedmi druhů ovoce. Tradicí také je zapálit dva ohně, bílý a černý. Do černého házíme na papírku napsané vlastnosti, jichž se chceme zbavit a do bílého zase ty, které chceme získat nebo posílit. Přes oheň se opět skáče. Pálí se slaměné pany, které byly zhotoveny na Mabon. Nikdo ten den není smutný, všichni se radují. Po obřadu se sbírá ranní rosa, ze které se vyrábí svěcená voda. Vztyčuje se májka a v noci se páry milují pod rozkvetlými stromy. Křesťané tento významný den zesměšnili hloupou tradicí Pálení čarodějnic, kdy přejali zvyk, pálit slaměné pany a převrátili ho naruby!

Litha-21.6.- Bohyně je těhotná, dny plodnosti jsou na vrcholu stejně jako síla Boha, stal se z něj král a otec. Oslavujeme léto a všechny dary, které nám dá. Tato noc v anglicky mluvících zemích splývá se Svatojánskou nocí, u nás tomu tak není, oba tyto svátky slavíme odděleně. Oba dny jsou kouzelné. Probouzejí se víly a skřítci, proto by neměl nikdo chodit ven po západu slunce ke kapradinám, jestli uvidí neučesané a rozcuchané víly, pocítí jejich marnivou povahu. Bylinkou pro tyto svátky je třezalka, hází se do ohně spolu s přáním, které se splní.


Lamas 1.8.- Bůh rukou Bohyně dobrovolně umírá, tato jeho oběť umožní přírodě vydat svou úrodu a nakrmit své děti, vydává se na cestu hrdiny, aby pochopil a ovládl mystérium smrti a usedl na trůn v říši stínů a stal se pánem temnot. Není však třeba smutnit, léto sice končí, ale za rok se znovu vrátí. Oslavujeme vrchol léta a jeho hojnosti velkým množstvím jídla a pití. Je to den první sklizně. Uctíme proto sady a úrodnou zem, díky které jsme mohli ochutnat všechny ty sladké plody. Tak jako sklízíme obilí, sklízíme i své činy. Je to čas, kdy se zamýšlíme nad událostmi, jež nás potkali a přemýšlíme, jakou roli jsme v těch příbězích sehráli my sami.


Mabon 23.9. je druhým děkovným svátekm, období sklizně pokračuje, bůh se naposledy vrací na zem, vrací se pro Bohyni, svou lásku, bez které nemůže žít. Společně pak usedají na trůn v říši smrti. Příroda se pomalu připravuje na podzim. Tento den vážeme slaměné panny, které s námi vydrží celou zimu až do příštího Beltaine. Tím schováme trochu plodnosti země na příští rok.


Samhain (čti sovejn) 31.11.. Pokud je Beltaine dnem života, pak je Samhain dnem smrti. Uctíváme smrt, naše předky a příbuzné, kteří jsou na druhém břehu. Je to den, kdy je hranice mezi světem živých a mrtvých nejtenčí. Zemřelí přicházejí mezi nás, aby nás navštívili, promluvili si s námi. Za okna pokládáme svíčku, aby duše předků našli cestu domů. Tento den, bývá velká mlha, která se ovšem vyhýbá vrbám. Vrby chytají duše zlých duchů. Proto se vrbový proutek pokládá před práh a okna. Nosí se také u sebe mince, kousek vrbového proutku a kámen, který najdeme ráno, to abychom měli pojítko s tímto světem a neodešli s duchy. Vyřezávané dýně zahání zlé síly stejně jako vrbové proutky. Pro čarodějnice je tento den koncem roku. Tak jako při Beltaine se Bohové radovali na zemi, při Samhainu se radují v podsvětí. Pro nás to znamená, že život a smrt jsou stranami téže mince a v obojím lze nalést radost.


Yule-21.12. - Bonyně porodila syna, mladé slunce, temnota je u konce, bůh se vrací zkrze bohyni zpět na tento svět. Oslavujeme narození slunce. Zdobíme stromy (dřív jabloně) jablky, jako symbol plodnosti a vlašskými ořechy, jako symbol moudrosti. Zlaté jmelí věšíme ke stropu a líbáme se pod ním, abychom oslavili narozené slunce. Hecaté končí svou vládu a na počest narozeného Boha, nese lidem dárky, které zanechává pod ozdobeným stromem. Pečeme sladké cukrový z ořechů a jablek. Krájíme jablíčka, ve kterých hledáme pentagram a posíláme lodičky ze skořápek. Ta, která doplave nejdál, si jako první najde lásku. Lijeme olovo nebo vosk a věštíme z vzniklých tvarů, jaký bude další rok.

Zdroj: Daraja (Škola magie a čarodějnictví, lekce 2.)

Dřevěné šperky

18. ledna 2015 v 13:39 | Rozmeri |  Rozmeriin koutek
Ráda si hraji s korálky hlavně dřevěnými a vyrábím šperky pro potěčění svoje a dcery.Tady je něco z mé tvorby.











59. díl : Meditační zahrádka 1

16. ledna 2015 v 20:36 | Daraija |  Youtube seriál Čarodějnictví v praxi
První z dílů, kde vám ukážu, jak vzniká náš meditační koutek.


Magické vody

13. ledna 2015 v 12:27 | Daraija |  Stránky Knihy Stínů
Vyrábí se z pramenité či dešťové vody a slouží jako základ lektvarů.

Lunární voda- při úplňku nabijeme pramenitou vodu měsíčním svitem. Slouží jako základ lektvarů spojených s plodností, ženskotí, bohyní, iluzemi či sny.

Sluneční voda- nabíjí se na intenzivním slunečním světle a slouží jako základ lektvarů spojených s mužskou energií silou a bohem.

Ohnivá voda- vzniká vhozením zapálené posvěcené svíce do pramenité vody. Může sloužit k posílení sil, dodání ohnivé energie, orchanné či útočné lektvary, pro posílení odvahy...


Vzdušná voda- vhozením vonné tyčinky do pramenité vody, pro dodání vzdušné enrgie, lektvary pro komunikaci, studium, získání informací, rychlost, očistu, hudbu a podobně

Zemská voda- nabitá kamenem z řeky, pro dodání stability, lektvary spojené se ziskem, úspěchem, bezpečím, přírodou, zvířaty...

Kamenný elixír- nabitý energií drahých kamenů, pro dodání konkrétní energie daného kamene

Lasturová voda- pramenitou vodu necháme přes noc v lastuře, slouží jako základ lektvarů plodnosti a ženských mystérií


Přírodní magické vody- které poslouží jako základ pro výrobu magických vod či lektvarů a jsou energeticky čisté. Patří mezi ně již zmiňovaná pramenitá voda, tedy voda vytékající přímo z pramene. Dešťová voda, ovšem pozor na kyselé deště. Sníh a led, velmi vhodný pro očišťovací lektvary a lektvary zapuzovací či zbavovací.

Slavní mágové středověku

6. ledna 2015 v 11:17 | Daraija |  Stránky Knihy Stínů
Ovšem i přes špatné období, dá-li se tak nazvat hrůza, již způsobila inkvizice, nám středověk zanechal několik významných jmen, která pro svět magie a nejen pro něj hodně znamenají. Zmíním se zde jen o zlomku z celého seznamu významných osobností. Můj výběr je čistě náhodný.
Jako první se zmíním o Hildegardě z Bingenu. Tato neobyčejná žena se narodila roku 1098 v Porýní, jako desáté dítě velmi vážené rodiny. Říká se, že už ve třech letech měla vize, ve kterých mohla vidět budoucnost. Okolí mělo na její podivný dar dost rozpačité názory, malá Hildegarda ovšem nalézala útechu a podporu u abatyše Jutty, která ji měla v péči.
Když potom abatyše zemřela, nastoupila na její místo Hilda. Ve stejném roce dosáhla jakéhosi duševního prozření a její vize získaly nový směr. Vídala údajne věci týkající se lidské duše, podstaty Boha, hříchu a vykoupení. Často také slýchala hlasy, které jí nabádaly, co má dělat, a díky nim se začala věnovat psaní.
Její první kniha se jmenuje Scivias, což v překladu znamená Znej cestu. V ní popsala všech svých šestadvacet vizí. Touto knihou se proslavila a vysloužila si přezdívku Rýnská Sybilla.
Později napsala dalších osm knih, sedmdesát básní a řadu církevních her. Všechny spisy jí údajne nadiktoval svatý Duch. Stala se tak asi první, při nejmenším první doloženou osobou, která provedla automatické psaní (tj. když člověka při psaní ovládá vyšší síla a on je jen prostředníkem a myšlenky zapisuje).
Proslula také jako výborná léčitelka. Používala nejen bylinky, ale i drahé kameny a o svých léčitelských dovednostech napsala dvě knihy.
Byla také známá pro svůj ostrý nesouhlas s církví. A to zejména se zkorumpovaností a necitlivostí. Tvrdila, že církev, jak křesťanská, tak muslimská, si vůbec neváží životů obyčejných věřících. Dalo by se tedy říct, že byla jakýmsi předchůdcem Jana Husa.
I přes veškerou činnost, která byla značně za hranicí tehdejších zákonů, nebyla nikdy obviněna z čarodějnictví. Znám je jen jeden spor, kdy papež uvedl na ni i klášter klatbu4. Nejednalo se však o čarodějnictví, nýbrž spor zcela církevní. Klatba však byla brzy z kláštera sejmuta a nikoho to zvláštně neovlivnilo.
Ve stejný rok pak Hildegarda umírá v požehnaném věku 81 let.
Naší další zastávkou u významné osobnosti středověku nemůže být nikdo jiný, než Nostradamus.
Narodil se na jihu Francie v pondělí 14.prosince 1503 ve 12 hodin odpoledne. Později se intenzivně věnoval studiu medicíny, oženil se, ale o manželku a své dvě děti přišel při morové epidemii. Podruhé se však znovu oženil a usadil se v městečku Salon, kde se začal věnovat magii a astrologii. Od roku 1550 pak začal pravidelně vydávat své knihy věšteb, ale nejznámější se stal jako autor lékařských spisů a astrologické sbírky sahající až do roku 3797.
Pokud ale čekáte, že ke svému věštění používal křišťálovou kouli, musím vás zklamat, postačila mu k tomu obyčejná miska s vodou postavená na trojnožce. Hladina vody funguje na stejném principu jako hladký povrch křišťálu, mají se na něj promítat vize, jako by šlo o hologram.
Své předpovědi zapisoval ve verších, které často dávali smysl jen jemu. Sám dokonce prohlásil, že jsou jeho předpovědi určeny jen velkým duším, které budou schopné jeho verše správně pochopit.
A co že vlastně předpověděl? Ku příkladu tragickou smrt francouzského krále Jindřicha II.,
Bartolomějskou noc, vzestup britského impéria, popravu anglického krále Karla I.,třecetiletou válku i Velkou francouzskou revoluci. Dokonce prý předpověděl i příchod Adolfa Hitlera a to tímto veršem:
…dítě z chudé rodiny,
Jež pak mnoho lidí zmámí,
Jeho zjev způsobí velké krveprolití,
Bude se Hister jmenovati…
Za svůj život byl velmi vážený a velmi bohatý, jeho majetek se odhadoval v přepočtu na dnešní měnu, na několik milionů. Zemřel prý podle své předpovědi 2.července 1566 v Salonu.
Další slavný mág a učenec, o kterém se zmíním, je John Dee. Narodil se v rodině dvořanu krále Jindřicha VIII. A velmi brzy si získal pověst velkého kouzelníka. Údajne se prý stal předlouhou pro kouzelníka Prospera z Shakespearovi hry Bouře.
Zajímal se jak o hermetismus5 tak kabalu. Hlavním jeho zájmem však byla komunikace se světem andělů.
Byl dokonce obviněn, že kouzlem zapříčinil smrt tehdejší královny Marie Krvavé, když pro její sestru, pozdější královnu Alžbětu I.,sestavil horoskop, ve kterém padlo, že Marie zemře. Když se tak skutečně stalo, byl se smrtí spojován. Obvinění z něj nakonec byla stažena.
Jednou dokonce navštívil i Čechy, bylo to za vlády Rudolfa II. A tedy v době, kdy v Evropě vrcholil hon na čarodějnice, Rudolfovi Čechy tomu byli však jaksi uchráněny. Dee se zde měl údajne věnovat vyvolávání andělů pomocí magie. Později se však o něm rozšířily povídačky, že je ve spojení se zlými silami a tak musel kvapem opustit Prahu. V Anglii pak byl několikrát obviněn z černokněžnictví a vyhnán z univerzity. Následně na to mu na mor zemřela žena. Domů se tedy vrátil jako zlomený muž. Zemřel roku 1608 v náručí své dcery odvrhnutý přáteli.
Poslední naší zastávkou bude kouzelník a filozof Giordano Bruno.
Jako patnáctiletý mladík vstoupil do dominikánského kláštera, ale řád brzy opustil a začal cestovat po Evropě. Velmi odmítavě se stavěl jak ke křesťanství, tak judaismu a dokonce prohlašoval, že znehodnocují pravou víru, kterou nalézal v mysticismu a magii.
I on navštívil Prahu. Hledal u Rudolfa porozumění pro svou představu všeobecné duchovní reformy, kterou hodlal uskutečnit pomocí magie.
Rudolf mu ale nepomohl. Jako císař, který vládne katolické zemi, nemohl dovolit, aby jeho zájem o nadpřirozeno a okultismus přerostl přes hranice pouhého koníčku.
Brono také rozšířil Koperníkovu úvahu o sluneční soustavě, tvrdil, že je vesmír nekonečný a naše sluneční soustava je jen jednou z mála světů ve vesmíru. Ta myšlenka byla však pro církev naprosto nepřijatelná a Bruno se stal dalším jménem na seznamu inkvizitorů.

V Benátkách padl na základě obvinění jednoho ze svých žáků do rukou inkvizice a byl obviněn z kacířství. Šest let ho věznili a mučili. 13.února 1600 v Římě byl pak za živa upálen.

Zdroj: Seminární práce o čarodějnictví, 2010, D. Kudláčková

58.díl : Magie kostí- uctění zvířete

1. ledna 2015 v 16:51 | Daraija |  Youtube seriál Čarodějnictví v praxi
V tomto díle se opět podíváme na magii kostí, tentokrát vám ukážu jakým způsobem jsem provedla rituál uctění zvířete, které vám kosti poskytlo. Poměrně dost mě vyrušoval můj psí společník, takže pokud se někdy rozhodne jít do lesa a provést nějaký rituál, neberte sebou svého psa, tedy pokud je tak poslušný jako ten můj ...


Hony na čarodějnice

1. ledna 2015 v 11:13 | Daraija |  Stránky Knihy Stínů
Než se vlády definitivně ujalo křesťanství, měli čarodějnice celkem vysoké postavení ve společnosti. I když je nutno zmínit, že i v antických dobách se objevovali procesy s čarodějnicemi. Nebyli však nijak časté a jejich povaha se naprosto lišila od čarodějnických procesů, které známe z pozdějších dob. Jejich důvodem totiž nebyl samotný fakt, že jste čarodějnice, nýbrž obvinění, že jste jako čarodějnice někomu uškodila.
Jak už jsem říkala, byly čarodějnice ve své době velmi uznávané. Často žily na knížecích dvorech, vzpomeňte si na Krokovu dceru Kazi, lidé za nimi chodili pro radu a vyhledávali je při zdravotních potížích.
Vše se však změnilo, když Karel Veliký vydal edikt, v němž stálo, že kdokoli obětuje lidskou bytost ďáblu a démonům, jak je zvykem u pohanů, bude odsouzen k smrti.
Chvíli však ještě trvalo, než se hony rozpoutaly ve velkém. Dosud se jen velmi intenzivně vyhledávaly a likvidovaly veškeré magické praktiky. Celou věc měla samozřejmě v režii církev.
Pravý hon začal až ve 14. století a trval 3oo let. Podle odhadů má na svědomí více než 250 tisíc životů, našla jsem ovšem i několik zmínek o tom, že skutečné číslo se velmi nebezpečně blíží šesti nulám.
Co ale dalo popud k tak dlouho trvajícímu krveprolití? Odpovědí je hned několik. Marxisté1 tvrdili, že feudální monarchové rozpoutali hon na čarodějnice z pouhého strachu z konce absolutistické3 vlády ve snaze ho jím maskovat. Stejně tak to ovšem mohl být strach z šírení protestantství nebo v opačném případě, obava přechodu ke katolictví. A do jisté míry snad i hluboko zakořeněná pomsta. Tomu všemu ještě přispěl fakt, že co tehdy nevzdělaným lidem církev řekla, bylo svaté a tak bylo velmi snadné přesvědčit obyčejné lid, že čarodějnice způsobují všechny jejich problémy, ať už byl skutečný důvod církve jakýkoli.
Vše se navíc velmi usnadnilo, když došlo ke změně soudního systému. Oproti dřívějšku, kdy musela být údajná čarodějnice obviněna soukromou osobou, která byla nějak poškozená, například úhynem dobytka, ovšem když se prokázala její nevina, byl odsouzen žalobce, se zavedla změna nahrazující soukromou osobu inkvizitorem, což byli jakýsi veřejní žalobci, kterým v případě omylu, žádný trest nehrozil. Nařknout někoho z čarodějnictví, bylo tedy mnohem snazší.
Důvod proč někoho takto obvinit, bylo velmi jednoduché vymyslet. Nejčastěji, alespoň ze začátku, šlo o strach. Lidé se začali bát něčím zvláštních žen, které třeba mnohdy s čarodějnictvím ani nic společného neměly, a i opravdu senzibilních lidí, či léčitelů. Časem se však čarodějnické procesy staly skvělým způsobem, jak se zbavit nežádoucí osoby, ať už nechtěné manželky, či kohokoliv jiného. Což je na celé věci tím nejsmutnějším.
Odsuzovány však nebyly jen ženy, na hranici skončilo i mnoho mužů. Nebylo to ovšem tak časté jako u žen. Ženy jsou od přírody citlivější a i samo čarodějnictví je (není to ovšem pravidlem) věcí týkající se výhradně žen. Církev ženskou citlivost vnímala jako fakt, že mohou také snadněji podlehnout ďáblu.
Tehdy se rozeznávaly tři typy čarodějnic. Prvním z nich byly Bílé čarodějnice. Jednalo se o místní vědmy, ranhojiče, psychotroniky, které používali vesměs ,,bílou" magii (bráno s pohledu ostatních lidí, pokud bychom se podívali co skutečně zapadá do bílé magie, našli bychom značné neshody) pro zbavení kletby, či vyvolání lásky milované osoby. Tyto čarodějnice, byly ze začátku tolerovány. Ovšem s postupem času se rozlišovat přestalo, ale k tomu se dostaneme.
Druhým typem byla Černá čarodějnice, tedy ta zlá. Ta měla údajne lidem neustále škodit, přivolávat neštěstí, kletby a uřknutí, ale i třeba jen předpovídat budoucnost, i to bylo považováno za špatnou věc, protože budoucnost směl znát jen Bůh.
Posledním typem byly Satanistické čarodějnice. Ta se vyvinula s Černé čarodějnice a byla úplne ze všech nejhorší. Nejen že lidem škodila, navíc byla ve přímém spojení s démony a s ostatními čarodějnicemi se setkávala na sabatu.
Tehdejší představy byly velmi skreslené a v některých věcech i zcela smyšlené. Čarodějnice by se sice dali jistě rozdělit na bílé a černé, ale kritéria by byla trochu jiná. Ovšem satanistické čarodějnice nemají v pravém čarodějnictví co dělat, a jedná se pouze o termín zvolený církví. Čarodějnice totiž nikdy žádného Satana neuctívaly!
Další úsmevnou věcí je, že se ony satanistické čarodějnice setkávají na sabatu, tam se totiž setkávají všechny, bez rozdílu zda jsou hodné či zlé.
Úplně prvním procesem bylo soudní řízení proti Alici Kytelerové v roce 1324. Šlo o starší bohatou ženu, jež byla obviněna svými nevlastními dětmi, že proklela všechny tři své muže, aby po nich následně dědila, když onemocněl i její čtvrtý muž, ujal se vyšetřování biskup z Ossory. Kytelerová ale utekla do Anglie, i přesto byla prohlášena za kacířku a čarodějnici. Byla obviněna, že odvrhla Krista, spolčila se s démonem Robinem, který k ní přicházel jako černý pes či kočka, pořádala noční orgie, sesílala smrtící kouzla na své nepřátele, souložila se zlými duchy a vařila z masa mrtvol kouzelné prášky a masti.
V roce 1330 je pak další žena, tentokrát ve Francii, odsouzena za to, že se úcastnila sabatu.
Zatímco v první případě mohlo jít skutečně o vinou ženu, čímž myslím, že mohla opravdu cíleně vraždit své manželi, aby získala majetek, podle mého názoru však bez magie, možná však s pomocí nějakých jedovatých bylin, v druhém případě jasně vidíme odsouzení, jen na základě rozdílného vyznání. Což je ve světě běžné.
V roce 1374 prohlásil papež Řehoř XI., že je všechna magie špatná, jelikož je spojována s vyvoláváním démonů a zlých duchů. A tím skončila tolerance Bílých čarodějnic.
V roce 1431 je za kacířství dokonce popravena i Jana z Arku, řečená panna Orleánská, ovšem z politických důvodů.
Koncem 15.století začali inkvizitoři narážet na odpor, kdy se zpochybňovalo, jak pravou čarodějnici poznat. Vše měla zastavit nejslavnější papežská bula, kterou vydal 5.prosince 1484 v Římě papež Inocenc VIII., jež nesla název Summunis desirantes affectibus.
Zanedlouho na to v roce 1486 spatří světlo světa jedna z nejstrašnějších knih, jejímiž autory jsou Jindřich Krämer a Jakub Sprenger, a která způsobí snad největší masakr v dějinách lidstva. Ta kniha se jmenuje Malleus Maleficarum-Kladivo na čarodějnice.
Obsahuje kromě podrobností o démonech a ďáblově působení, postup jak přesně vést inkviziční proces a jak pomocí mučení prokázat u obžalovaných vinu.
Hony jsou konečně zastaveny až v 18.století, kdy francouzský král prohlásí, že nic jako čarodějnictví není. Pověrčivost a strach však v lidech zůstane ještě nějakou dobu zachován a i po ukončení honů, najdeme v některých zemích zbytkové procesy.
Nějaký čas se pak zdá, že čarodějnictví nadobro vymřelo. Je to však způsobeno pouhým strachem a čarodějnice se drží v tajnosti. Teprve až ve dvacátém století se začínají opět probouzet k životu i na veřejnosti.

Zdroj: Seminární práce o čarodějnictví, 2010, D. Kudláčková