Vítej poutníku

Daraijin Blog

Září 2013

18.díl : Sabatové mandaly

23. září 2013 v 8:51 | Daraija |  Youtube seriál Čarodějnictví v praxi
V tomto díle vám ukáži mandaly, které jsou inspirované kolem roku. Povím vám něco o wiccanském pojetí sabatů a dozvíte se několik tradic...


Vílí kruh

22. září 2013 v 16:33 | Daraija |  Stránky Knihy Stínů
Vílí kruh je nejčastěji vytvořen z hub či kvetoucích květin. Vyskytuje se v lesích, na loukách, ale i na zahradách. Říká se, že je to místo, kam chodí tančit víly a proto je také snadné je zde zahlédnout, zejména kolem Svalojácké noci či na Beltain.
Pokud na svou zahrádku pozvete víly, můžete očekávat, že se vám podobný kruh objeví. Berte to jako projev jejich dobré vůle.

Vílí kruhy vznikají na zvláštních místech, často jsou odlehlá a klidná. Do kruhu by se nemělo vstupovat ani ho nijak rušit, nikdy nevíte, zda se tam zrovna nekoná nějaká vílí sešlost. Naštvat víli se nikdy nevyplácí a to že je vy nevidíte, neznamená, že nevidí ony vás...


Mám ráda cestu lesní

22. září 2013 v 16:27 | Daraija |  Fotografie
Den po Mabonu jsem se vydala s rodiči a Kesinkou do lesa na houby. Nasbírali jsme si dost na večeři a ještě si užili hezkou procházku...







Smrtící přání

18. září 2013 v 14:17 | Daraija |  Povídky
Smrtící přání
Lidé celý život něco hledají, ať je to cesta k úspěchu, vědomosti, nebo třeba všechno najednou, nemohou se zbavit té spalující touhy. A když to konečně najdou, místo prosté radosti z naplněného cíle, se jen poohlédnou po něčem dalším, co se stane předmětem jejich nového hledání. Je to věčně se točící kolo, které nelze zastavit.
I já byla dříve jeho součástí, toužila jsem najít všechno, co by učinilo můj život šťastnější, mít obrovský dům s překrásnou zahradou, dobře placenou práci a nekonečný šatník. Žít v luxusu a přepychu.
A podařilo se. Skutečně jsem měla všechno, po čem jsem kdy toužila. Provdala jsem se za postaršího ředitele jedné prosperující firmy a zvelebila jeho vilu v nádherný zámek, přesně podle mého vkusu.
A přesto jsem nebyla šťastná, stále jsem toužila po něčem lepším, něčem, co by mě naplnilo. Teprve teď jsem pochopila, jak to všechno bylo zbytečné, ta touha po materiálních věcech, po majetku a penězích, nic z toho mě stejně neučinilo šťastnou, a sem si to vzít nemůžu.
I když se mé dřívější touhy náhle rozplynuly jako pára nad hrncem, jedna přece jen přetrvala a bude tady tak dlouho jako já. Touha po hledání pravdy, pravdy o tom proč jsem byla zavražděna…
Pamatuji si na ten den, jako bych ho znovu prožívala. Bylo 8. května, měl to být jeden z nejhezčích dnů mého života a bohužel i poslední, to jsem ale nevěděla…
Tehdy mi připadal stejný jako všechny předešlé dny, byl to pátek a já se chystala na slavnostní otevření mé návrhářské firmy. Vložila jsem do příprav tolik úsilí a času a teď jsem se měla těšit na sklizeň sladkého ovoce úspěchu.
Všechno vypadala dokonale, sál, jídlo, mé oblečení, všechno! Každičký detail se stal součástí oslnivého a bezchybného celku. Hosté přicházeli v luxusních róbách, tedy, většina z nich, i zde se našli společenští chameleoni- lidé, kteří jen předstírali, že se svým laciným oblečkem z výprodeje, zapadají do lepší společnosti. Šampaňské teklo proudem, uklidňující tóny klavíru a houslí tvořily kulisu pro tlumené klábosení hostů stojících ve skupinkách, a vybrané pokrmy od těch nejlepších kuchařů dodávaly celé scéně neodolatelnou vůni.
Jen pár minut mě dělilo od naplnění dlouho očekávaného cíle, ale jako by osudu připadala až příliš, dopřát mi další úspěch, jako by měl v plánu ukázat mi, že nic v životě není zadarmo a právě teď chtít všechno splatit.
Stačil jeden jediný doušek onoho opojného nápoje s bublinkami a moje tělo mi přestalo patřit. Na okamžik se mi zatmělo před očima, když jsem je ale opět otevřela, má mysl jako by zesílila, zrak, čich, sluch, to vše bylo jasnější, dokonce i v myšlenkách druhých jsem dokázala číst. Chvíli mi trvalo, než jsem pochopila, co tu změnu způsobilo. Pohledu na sebe samu jak bezvládně ležím na zemi a ostatní se nade mnou sklánějí s hrůzou v očích, se nedá nic vyrovnat.
První vás přemůže strach. Snažíte se křičet, ale nikdo vás neslyší, lomcujete s lidmi, ale nikdo vás necítí. Potom vám dojde, že do tohoto světa už nepatříte, že jste zemřeli. To vědomí je neskutečně povznášející, jako byste z toho poznání snad měli radost. Všechny starosti vás najednou přestanou trápit a vaše mysl se začne pomalu vyprazdňovat. A když je konečně očištěná od všeho, co vás pojilo s hmotným světem, vyvstane vám v hlavě jediná otázka-Proč?
Proč právě já? Proč teď? Proč se to jen muselo stát? - a vaše vědomí se opět stane příliš těžkým, než abyste mohli stoupat vzhůru.
Mnoho lidí přemýšlí o tom, co následuje po smrti, řeší otázku reinkarnace, nebo věčného ráje, já jsem nad tím nikdy nepřemýšlela. Byla jsem materialista a duchovno mi říkalo asi tolik, jako psovi právní řád, ani teď jsem o tom neuvažovala, co bylo, bylo. Změnit to nemůžu, nezbývá mi než smířit se skutečností.
Odjakživa jsem byla zvyklá plnit úkoly, ať byly od nadřízeného, nebo jsem si je uložila já sama, pokaždé jsem jich dostála. A teď bylo mým úkolem zjistit pravdu.
Mé první kroky vedly k policejní stanici, pokud se tedy dá vůbec mluvit o krocích, chůze se stala zbytečnou, jakmile jsem opustila své tělo, stačí vám, jen pomyslet na určité místo a ihned se tam ocitnete. Na stanici vládl obvyklý chaos, tedy, alespoň podle mne. Ale ani zde jsem nic nezjistila, strážci zákona měli nejspíš daleko důležitější věci na práci než hledat mého vraha. Musela jsem se spolehnout jen sama na sebe.
Způsob mé smrti byl jasný, někdo mi dal do šampaňského jed, však důvod mi byl i nadále záhadou. Mohl mi snad někdo závidět natolik, aby se odhodlal k mé vraždě? Ale co by z toho kdo měl? Ten kdo má všechno tohle na svědomí, si mou vraždu podrobně naplánoval a pokud se rozhodl vložit do toho tolik úsilí a času, rozhodně očekával, že z mé smrti něco vytěží. Ze všech lidí, které znám, a že jich znám hodně, se mi zdá nejpříhodnějším podezřelým můj manžel. Děti jsme neměli, takže dědit bude on.
Naše manželství, bylo od samého začátku spíše promyšleným obchodem přínosným pro obě strany, než stvrzením lásky, já byla ozdobou večírků a potěšením ve společné loži a on zas bezednou kreditní kartou a zárukou života na vysoké noze, po kterém jsem odjakživa toužila. Nemiloval mne, truchlil víc nad rozbitým autem než mou smrtí, ale byl by skutečně schopný udělat něco takového?
Ke sklonku dne jsem se přenesla za Adamem, jediným světlem ve věčné temnotě mého života. Pokud mi někdo bude chybět, pak to bude on, spolumajitel mé firmy, dlouholetý přítel a milenec. Vracel se právě domů ke své ženě a třem dětem. Jeho dům nebyl ani zdaleka tak luxusní jako můj a jeho žena nebyla ani z poloviny tak krásná jako já, ale přesto jsem pocítila cosi jako závist, když jí ve dveřích objímal a líbal na přivítanou, a potom znovu, když byl svalen k zemi hromadným objetím svých pištících dětí.
Nikdy před tím jsem tuhle stranu jeho života neviděla, neznala jsem jeho výraz v obličeji, když poslouchal vyprávění svých ratolestí, ani úsměv, který věnoval ženě, když spolu chystali večeři, vůbec jsem neznala muže, kterým doopravdy byl.
Celý nadcházející den jsem strávila pozorováním svých známých. Vždycky jsem si myslela, že když jednou nepřijdu do práce, firma se zhroutí, a pokud nedohlédnu na zahradníky, zničí zahradu. Jenže teď, už tady nejsem a firma přesto stojí, zahrada je stále dokonale sestříhaná, celý svět se točí úplně stejně jako dřív. I beze mě.
Tehdy jsem si uvědomila další hroznou skutečnost-jsem nahraditelná., což znamená, že jsem nepodstatná, nejsem žádná stěžejní osoba, nejsem ta nejdůležitější, jsem jen další z miliardy lidí, chodících po této planetě, tedy, byla jsem.
Celkem mě překvapilo, že dva dny po mé smrti nikdo netruchlí, nikdo nepláče, copak jim vážně nechybím? Všichni se chovali, jako by mě ani nikdy neznali. A znali mě vůbec? Kdo z nich věděl, jaká jsem doopravdy, pod vší tou přetvářkou a společenskou maskou? Nikdo. Protože jsem to nikomu z nich nedovolila, žádného jsem si nepustila k tělu. Ano, bylo to bezpečnější, málo kdy mi někdo ublížil, nebo mě znemožnil, ale odsoudila jsem se k životu v osamění. Byla jsem neustále obklopená lidmi a přesto stále sama. Jediný člověk, kterého jsem milovala, byl Adam.
Večer jsem se opět vydal za ním, ale tentokrát o trochu déle, abych nebyla znovu svědkem vítání s jeho rodinou. Seděl sám ve své pracovně a něco psal na počítači, byl věčným workoholikem, stejně jako já. Adam byl jeden z projektů, na které jsem byla obzvláště pyšná. Jen díky mě je tam kde teď, to já mu dala práci a nehorázný plat. Nikdy jsem toho nelitovala, a nelituji toho ani teď.
Když se ale Adam náhle zvedl od stolu a ze šuplíku vyndal lahvičku od prášků na srdce, malý červíček pochybnosti mě začal pomalu nahlodávat. Pokud vím, tak neměl slabé srdce on ani jeho žena.
Krátce na lahvičku pohlédl a zase ji vrátil na své místo. V jeho mysli jsem jasně viděla strach a možná i trochu úlevy. Nechápala jsem, co to znamená, a musela jsem se to ihned dozvědět, i když jsem tušila, že se mi to nebude ani trochu líbit. Přenesla jsem se na policejní stanici a v ohromném šuplíku se složkami případů jsem hledala tu svou.
Jakmile jsem ji držela v rukou, pochopila jsem, že ji ani nemusím číst, abych věděla, čím jsem byla otrávena. Byla jsem si najednou jistá, že to způsobily prášky na srdce. Přece jen jsem ji otevřela a přečetla. Jakmile můj zrak spočinul na tom slově, můj svět jako by přestal existovat. Stále jsem tomu nemohla uvěřit, čela jsem to neustále dokola, znovu a znovu, neschopná přijmout tu pravdu. Potom jsem složku odložila a vrátila se k Adamovi.
Jeho pracovna byla prázdná, nejspíš už šel spát. Otevřela jsem tu samou zásuvku jako předtím on a znovu pohlédla na prázdnou lahvičku léků. Jejich název byl jako ostrý nůž, který se vám zabořuje přímo do srdce s ukrutnou pomalostí. V ten okamžik jsem všechno pochopila. Posledních pár týdnů mého života jsme se v jednom kuse jen hádali, několikrát říkal, že ode mě chce odejít a já mu vyhrožovala, že pokud to udělá, zničím ho. Byla bych toho schopná. Bez mé podpory a peněz by si jen těžko udržel společenské postavení a jeho žena by nevěru nenesla příliš dobře. Mou vraždou se to všechno vyřešilo a získal dokonce i něco navíc-mou firmu, která po mé smrti přešla do jeho vlastnictví.
Nikdy by mě nenapadlo, že zrovna on se stane mým vrahem. Člověk, kterého jsem jako jediného milovala a kterému jsem jako jedinému věřila. Život byl jiný, než se zdál a i já byla jiná, než jsem si myslela. Žila jsem v představě, že mám všechno a přitom jsem neměla nic. Postupem času se vytratím i ze vzpomínek lidí a to jediné, co po mně zůstane, je jméno vyryté na chladném náhrobním kameni. Žila jsem život, o kterém jsem od dětství snila a až po smrti jsem pochopila, že můj sen byl ve skutečnosti noční můrou.
Dávejte si proto pozor na svá přání, mohla by se skutečně splnit.

17. díl : Živlová kadidla

16. září 2013 v 19:33 | Daraija |  Youtube seriál Čarodějnictví v praxi
V tomto díle vám představím čtytyři recepty na čtyři živlová kadidla.

Vzdušné kadidlo:---------------------- Ohnivé kadidlo:
3 díly olibana---------------------------- 3 díly kapské aloe
2 díly levandule------------------------- 1 díl dračí krve


Vodní kadidlo:--------------------------- Zemské kadidlo:
3 díly olibana----------------------------- 2 díly olibana
2 díly meduňky --------------------------1 díl kapské aloe
------------------------------------------------2 díly pelyňku černobílu

Sklizeň v plném proudu

16. září 2013 v 16:37 | Daraija |  Magický deník
Podzim už nám klepe na dveře a první sklizeň se pomalu blíží ke svému vrcholu. Dnes jsem ze zahrádky sklidila všechny sochy a pomalu ji začala připravovat na spánek. Na Zahradě Čech jsem si koupila několik cibulovin, tak jsem je dneska zasadila, aby mi na jeře zase všechno kvetlo.
Práce na zahrádce ale ještě zdaleka nekončí, zvláště proto, že si zakládám měsíční záhonek. Všechno průběžně dokumentuji, takže se můžete těšit na článek o měsíční zahrádce (Až bude na světě a budu mít o ukázatUsmívající se) Pokud bude chuť možná o měsíční zahradě vytvořím i díl do Youtube seriálu, ale to ještě vážně nevím...

A když je to období první sklizně, sklidila jsem si úrodu okrasných dýní. Mám dva druhy a z každé rostlinky jsem získala tři kusy. Má Mabonová výzdoba bude letost vážně stát za to.


16.díl : úvod do mříškování

16. září 2013 v 11:13 | Daraija |  Youtube seriál Čarodějnictví v praxi
V tomto díle vám představím metodu využití energie drahých kamenů. V některém z nadcházejících dílů si pak jednotlivé způsoby mříškování ukážeme.