Vítej poutníku

Daraijin Blog

Za okny je zima (líčení)

3. července 2013 v 23:03 | Daraija |  Povídky
Další školní úkolMrkající
Sedím doma, nohy mám pohodlně opřené o parapet okna a nechávám je prohřát nad radiátorem. V ruce držím hrnek s kouřícím čajem. Voní po jablcích a skořici, má oblíbená kombinace. Dívám se z okna, jak se sněhové vločky s lehkostí sobě vlastní snášejí k zemi. Jsou maličké a na tu dálku z nich vidím jen bílé tečky, přesto jsem jejich krásou naprosto okouzlena. Kde se jen berou ty drobné bílé hvězdičky? A kdo si dal práci s jejich přípravou? Padají dolů sami, aby ukázaly svou nedostižnou krásu světu, nebo se drží pospolu a tvoří ledová peříčka. Společně obléknou přírodu do bílého kabátu.
Stromy už dávno shodily listy, aby mohly dle zimní módy přijmout bílý závoj. Vypadají jako nevěsty, čekající, až je jaro políbí a probudí zpět k životu. Vše se zdá být tak klidné, jako by příroda skutečně spala. A může být krásnějšího spánku? Vše je bílé, krása nepotřebuje barvy, je všude tam, kde ji chceme vidět.
Vítr zesílil a pomalu začíná padat soumrak. Vločky se už nesnášejí poklidně dolů, ale víří v nekontrolovatelném reji, jako by je přicházející večer vyzval k tanci. Za okny místy není skoro nic vidět, jak jsou jejich tance bujaré. Někdo by mohl říct, že se venku žení všichni čerti. Nemyslím si to, naopak, zdá se mi, jako by za okny létali andělé.
Obloha pomalu tmavne a na nebi se začínají objevovat první hvězdy. A stejně tak se rozsvěcí i okna a ozdobené stromy. Stmívá se brzy, snad právě proto, abychom si té podívané užili co nejdéle.
Každé světýlko, každá malá hvězdička i každá vločka, jež se zatřpytí při své dlouhé pouti, nám oznamuje, že se pomalu blíží Vánoce.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama