Vítej poutníku

Daraijin Blog

Rudý měsíc

23. července 2013 v 5:46 | Daraija |  Básničky
Sama na ulici jen tak stála
nad hlavou bílou záři luny
dlouhá kadeř za ní vlála
jak vítr čechral zlaté vlny.

Její rty, rudé jako růže
než si dokážete představit plnější
a její pleť ta blílá kůže
spatřil jsem kdy ženu krásnější?

Její půvab se až nadpozemský jevil
a já omámeně následoval kroky její
ó jaký blázen to já byl!
i hvězdy na obloze se mi smějí.

V potemnělé místnosti ke mě přivinula tělo své
a dlaněmi lehce svékala šat
v žáru vášně se poddávalo tělo mé
a ruce nešlo odtrhnout od jejích vnad.

Polibky mi tvář i krk posázela
rozkoš se změnila v bolest a touha v děs
když mi do hrdla zuby zabořila
tesáky bílé a dlouhé jak vzteklý pes.

Rudé krve dositosti pila
a mé tělo sláblo stále víc
pak pochopil jsem, kým ta žena byla
když odešla luně vztříc.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 John Gort John Gort | 9. února 2014 v 13:22 | Reagovat

Vím, že to  asi slýcháš často, ale máš talent a v jedno chvíli jsem chtěl tuto báseň stáhnout do počítače a odříkat na recitačce(samozřejmě s tvým jménem autora)

2 John Gort John Gort | 9. února 2014 v 13:24 | Reagovat

Pochopil jsem správně, že ta žena je úpír

3 daraijin daraijin | 10. února 2014 v 6:51 | Reagovat

[1]: Jé děkuju, to vždycky člověku zvedne náladu (zvlášť po ránu, když se chystá ještě za tmy na přednášku =)). Na recitační soutěži ještě žádná má básnička nebyla, jistě by to byl pro porotce šok, když by účinkující přednesl něco co neznají =)
[2]: Ano, ta žena je  upír

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama