Vítej poutníku

Daraijin Blog

Píseň duše

30. července 2013 v 14:14 | Daraija
Já, duše stará v mladém těle,
ocitla jsem se v davu sama
a tak kráčím světem směle
a tak kráčím do neznáma.

Vidím kouzlo v lučním květu,
slyším šepot tichý stromů,
obyčejný ten květ zdá se světu
a stromy mlčí, když dav jde domů.

Naše nohy po stejné zemi kráčí
a přec ty cesty různé jsou,
ač cesty nikam nezatáčí,
na různá místa nohy jdou.

Ač se ničím neliším,
ač se stejnou zdám,
liším se vlastně vším,
jiný pohled než Oni mám.

V srdcích lidí od pradávna
strach z jiného se usadil,
ač dávná jsou ta dávna,
stejně silný je jak kdysi byl.

Bojí se mě jiných zraky,
bojí se mě, straní se mi,
ač lidmi jsou jak já jsem taky,
ač žijeme ve stejné zemi.

A tak svou tvář skrývám světu,
jen s maskou kolem chodím,
však jednou řeknu onu větu
a svou masku navždy schodím.

Jsem to já!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama