Vítej poutníku

Daraijin Blog

O čem kniha je

3. července 2013 v 22:55 | Daraija |  Napříč osudu
Začíná příběh lásky, intrik a kouzel. Staré kledby ožívají a vybírají si svou daň. Nevraživost mezi lidmi a elfy znovu ožije. Svět, ve kterém elfové žili v míru je v ohrožení.
Jen spojení lidské statečnosti, elfských kouzel a vzájemné lásky může Altrii zachránit. Pokud ovšem, není už příliš pozdě...
Tak, konečně jsem dopsala třetí knížku, čekají ji už jen poslední úravy a pak poběží k vydavateli.
A o čem že vlastně je?
Tentokrát jsem se vydala do historie do země zvané Altrie, kterou už mnoho let obývají elfové.
Kdysi dávno odešli z našeho světa, když se jich ,příchodem nové víry, lidé začali bát. Postupem času lidé na elfy zapomněli a jejich existence se přesunula do světa pohádek...
To se ovšem změní, když u břehů Altrie ztroskotá lidská královská loď. Začíná příběh lásky, intrik a kouzel. Staré kledby ožívají a vybírají si svou daň. Nevraživost mezi lidmi a elfy znovu ožije. Svět, ve kterém elfové žili v míru je v ohrožení.
Jen spojení lidské statečnosti, elfských kouzel a vzájemné lásky může Altrii zachránit. Pokud ovšem, není už příliš pozdě...
Pokud nakladatel dá, bude knížka do konce roku k mání.
Pro zajímavost ukázka z knihy:
Vůz tažený středně velkým drakem, ve kterém Markus poznal toho, jenž na něj tenkrát na zahradě zaútočil, ujížděl po kamenné cestě směrem na jih. Drak měl na hubě podivný řemen, který vypadal trochu jako náhubek pro psa, a na těle popruh, za který byl přivázaný ke kočáru. K Markusově překvapení, neměl žádné opratě, nic čím by se dal korigovat jeho směr.
Kočár měl dvě řady dvousedaček a vzadu prostor na pět proutěných košů, ve kterých budou převážet nakoupené zboží.
Nestia s Lótë seděli vepředu spolu s menším zeleným drakem, jenž jim ležel u nohou jako pes.
"Jak ho ovládáte?" zakřičel Markus, aby ho přes drnkot kol dívky vepředu slyšely.
"Koho?" zeptala se Lótë.
"Toho draka co táhne kočár."
"Proč bychom ho měli ovládat?" podivila se.
"Abyste určili směr jízdy."
"Röh cestu zná, jezdí s námi do města často."
Markus a Dorian si vyměnili významný pohled, ale ani jeden nic nenamítl. Markusův kůň také znal mnoho cest, ale že by jel vyloženě sám, to říct nemohl.
"Tamhle můžete vidět palác." Ukázala Lótë kamsi dopředu. V dáli se tam rýsoval obrovský palác se třemi vysokými věžemi a pod ním se rozkládalo město.
"Kam přesně jedeme?" zeptal se Dorian poprvé od doby, co vyjeli.
"Na trh." Odpověděla "Pro přísady do Markusova amuletu a pár dalších věcí."
"Ony se takové věci prodávají jen tak na trhu?"
"Ano, kde by se měli prodávat?"
"Myslím, že by se neměly vůbec prodávat. V naší zemi by to tedy rozhodně nešlo."
"To je pravda." Přitakal Markus "Za čarodějnictví by vás určitě upálili."
"Tak to bychom přišli o půlku vesnice." Zasmála se a přeložila jejich slova Nestie. Společně pak začaly o čemsi debatovat. Nestia ale sem tam na Markuse pohlédla, aby mu věnovala milý úsměv.
"Jak to děláš?" zeptal se Dorian tiše, aby ho dívky nemohly slyšet.
"Co jak dělám?"
"Jak je proboha vždycky okouzlíš?"
Markus se tiše zasmál a položil chlapci dlaň na rameno, jak to dělával jeho bratr. Dorian to gesto nesnášel. Cítil se pak jako děcko.
"Tak zaprvé," začal Markus vysvětlovat "nedělám to pro Boha, ale pro sebe. Je to ve skutečnosti úplně snadné, prostě jen dávám najevo svou náklonnost. A ony mi to oplácí." Pokrčil rameny.
"A to stačí?"
"Stačí."
"Jsme na místě." Přerušila jejich debatu Lótë.
Oba se rozhlédli a v údivu se jim rozzářily oči. Město, kterým právě projížděli, se nedalo přirovnat k žádnému exotickému místu, které kdy Markus na svých cestách viděl. Domky byly maličké, kamenné se špičatými střechami a krásně udržovanými zahrádkami. Každý dům byl oplocen a měl vzadu vlastní studnu. Na střechách se otáčeli malí mosazní dráčci, kteří určovali směr větru. Vše bylo čisté a udržované jako by se právě dokončila stavba.
Všude kolem vonělo koření a kvetoucí zahrádky. Nikde zápach splašek a špíny, jak tomu ve většině měst bývalo. Lidé se na ně usmívali a zdravili je, ačkoli je všichni nemohli znát. Někteří chodili pěšky s nůšemi v rukou, jiní seděli v drožkách a pár z nich dokonce létalo přímo na dračím hřbetu nad jejich hlavami.
Vše vypadalo tak neuvěřitelně a neznámě, až se z toho Markusovi zamotala hlava. Opřel se o sedačku kočáru a dál nevěřícně zíral.
Projížděli obytnou částí města dost dlouho na to, aby si Markus stačil všimnout, že nepotkali žádnou chudinu. Asi projíždějí oblastí těch movitých, napadlo ho, ale přesto se musel zeptat: "A kde žijí obyčejní sedláci?"
Lótë se na něj otočila s nechápavým výrazem: "Kdo jsou sedláci?"
"No sedláci, chudí lidé, obyčejní poddaní, co obdělávají půdu a tak."
"Myslíš statkáře?"
"Asi."
"Na okraji města je několik polí. Proč se ptáš?"
"Jen jsem si říkal, že tady není žádná chudina, to mi bylo divné."
"Chudina?" zeptala se Lótë opět nechápavě.
"No ano, lidé bez peněz, majetku, co nemají za co koupit jídlo…" vysvětlil, ale hlavou mu prolétla myšlenka, zda Lótë neumí pořádně mluvit jeho řečí, nebo je jen natvrdlá.
"Takoví lidé tady nejsou."
Markus pozvedl obočí a zavrtěl hlavou "Jak nejsou, všude jsou přece bohatí a chudí lidé."
"Ano, jsou lidé, co si můžou koupit více věcí než jiní, ale není tady nikdo, kdo by trpěl hlady."
"Jak je to možné?" nechápal. I kdyby jejich král vládl sebe spravedlivěji, stejně nemůžou být všichni jeho poddaní bohatí.
"Jídla je tu pro každého dost."
Markus znovu nevěřícně zavrtěl hlavou.
"Ale vy na zahradě nemáte moc zeleniny a nevšiml jsem si, že byste chovali nějaká zvířata, krom draků. Kde berete maso?"
"My jsme vznešení elfové, naše matka je nejvyšší velekněžka a otec je velitelem armády, my si jídlo můžeme kupovat. A masa se tady moc nesní, nemáme ho zrovna rádi."
To snad není možný. Pomyslel si. Proč mu nikdy nedošlo jak moc podivná tahle země je?
Kočár náhle zahnul doprava a zastavil před tržištěm. Obě dívky spolu s menším drakem vystoupily a zvaly si do ruky každá jeden proutěný košík.
"Tak jdeme, ať nám nevyprodají všechno zboží." Mávla na oba muže Lótë.
Tržiště už Markusovi víc připomínalo svět, který znal, i tady se lidé překřikovali jeden přes druhého a tlačili se od stánku ke stánku, jen s tím rozdílem, že tady jim u nohou pobíhali drobní draci.
Protlačili se až ke stánku se zeleninou, kde dívky nabraly půl ošatky mrkve a nějaké další zeleniny, která vypadala, jako kříženec zelí a okurky. Dál pak postupovali ke stánku, který voněl po vosku a síře, kde nakoupili několik čistě bílých svíček.
Když přistoupili ke stánku s bylinkami a kořením, uvědomil se Markus, že místo peněz používají jako platidla barevné kamínky nejrůznějších tvarů a velikostí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama